Autor: Jirka Chvátal, 29 Srpen 2011, 22:47

Donovalské průlety 2011 – fotogalerie

Dnes, den po návratu z Donoval, vzpomínám na všechny ty dojmy, které ve mě návštěva Donoval zanechala. Začalo to pozvánkou od kamaráda Míry Buryana. Donovalské průlety … Donovaly … Kopec … Slovensko … Hmm, zní to zajímavě … Stejně nemám nic, s čím by tam šlo létat … A stejně není čas … Prostě jsem to odložil ad akta s tím, že mě to sice mrzí, ale nemůžu být všude a dělat všechno, co by se mi líbilo. Jenže pak přišly další akce a Mirkův prstíček stále šťoural a myšlenka na Donovaly stále hlodala … Až jednoho dne přišla možnost pořídit celokompozitového svaháka Bird od Radka Munzara. Prostě jsem volání Donoval podlehl a slíbil sobě i Mirkovi, že letos už fakt pojedu.

Termín akce se rychle přiblížil, předbíhalo tomu několik telefonátů od Mirka, jestli jako fakt jedu a jestli sebou nevezmu ještě někoho dalšího. Obvolal jsem pár kamarádů a nakonec jsem zlanařil ještě Miloška Vaculíka a kluky Zdražilovce.

Zdražilovci jeli s bydlíkama a společnost jim dělal 4m Fox a 5m Swift, Milošek vezl 5m Akelu a 2m starého svaháka. Já naložil Peťku, Birda a nedávno pořízeného krasavce F3B double carbon Dinga od Vaška Vojtíška. Přibalili jsme nějaké oblečení, balík balené vody, něco jídla na cestu, něco EUR, pytel dobré nálady a velehory očekávání věcí příštích.

V Holešově jsme se setkali s Miloškem a jeho paní a spolu vyrazili směr Donovaly. Po 4 hodinách pohodové jízdy jsme dorazili k lyžařskému středisku, ubytovali se v “Chatě pod Magurou”, dali si pivko a něco dobrého na zub. Ubytování luxusních 10EUR na osobu a noc, zpáteční lístek na lanovku na kopec 5,50 EUR. Restaurace přímo pod chatou, čepovali Zlatého bažanta. Co chtít víc? Na místě byl už Milan Cvenar, se kterým se známe už z Hranic, a další kluci. Míra Buryan i s vnuky nakonec dorazil až kolem deváté večer.

Slezli jsme se ve společenské místnosti, povídali, popíjeli, koukali na videa a vůbec strávili pohodový večer s bandou podobně postižených bláznů.

Ještě večer jsme se domluvili na tom, že se o půl deváté ráno sejdeme na briefingu, a asi v 9 vyrazíme na lanovku na kopec. Jak řekli, tak udělali, a už v 9 jsme seděli spolu s Peťkou, Miloškem, jeho paní a Milanem v jedné kabince, každý ověšený batohy a modely. Míra Hlaváček, Kamil Tomanec s rodinkou a EEPákem, Lukáš Heisig s 4m DG-600 od Radima Horkého, Standa Šimeček a jeho KA-4 a další kluci. Já s sebou táhl F3B Dinga, fotobatoh, batoh s vysílačem, bednou s 1,4kg olova jako balastem do Dinga a dalším batohem 12V gelovkou, nabíječem a hromadou kabelů na nabíjení. To vše s cílem být na kopci tak dlouho, jak to jenom půjde.

Na kopci jsme se vysypali z kabinky ve výšce 1400 mnm, naházeli na sebe modely a batožinu a vyrazili směr vrchol jižního svahu, na který vede úzká cestička místy lemovaná stromy. Po 15 minutách jsme stáli na vrcholu svahu. Foukalo odhadem kolem 8m přímo na svah a pod námi se otevřela díra s převýšením kolem 400m. Nalevo lanovka, napravo malý hrb. Mezi tím několik set metrů dlouhá hrana. Něco takového se u nás nevidí. Několik minut jsem fascinovaně hleděl dolů a obdivoval okolní kopce a panorama. Na kopci jsme se postupně všichni sešli, přijeli i kluci z Bystrice a z Polska, kteří byli i u nás v Holešově na aerovlecích.

To už ale Míra skládal 3,5m L-33 Solo a i ostatní začali zbrojit. Vyrazil jsem s foťákem udělat pár fotek a poté skládat Dinga. Následovaly pravé svahové orgie, několik modelů stále ve vzduchu, směsice orchidejí, svahových speciálů, historiků i polomaket. Všichni jsme se nemohli nabažit řádění nad takto úžasným svahem. Většina z kluků sem jezdí už roky, někteří, jako Míra Buryan a další, sem jezdí pravidelně už 13 let, ale i přesto si to užívali jako by tu byli poprvé …

Svah nosil naprosto všude, bylo naprosto jedno kde a jak jste létali, nebyl problém přiletět nad hranu svahu třeba ve 100m, potopit model kolmo dolů do díry, nechat jej zřítit až do údolí a pak přitáhnout … Model setrvačností vyletěl do stejné výšky v jaké jste přiletěli a takto jste modli létat do nekonečna. Asi 200m nad svahem fungovala hodně ostrá termika, podle varia byly nejsilnější nebyly stoupáky kolem 6m/s vyjímkou! Prostě fantazie.

Střídal jsem létání s focením a odhazováním modelů kamarádům, nakonec mi Luděk Kokeš půjčil svého nádherného Krajánka, takže jsem si polétal i s historikem. Miloš létal v pátek se svým svahákem a v neděli, kdy vítr zesílil až k 15m/s jsem mu půjčil svého Birda. Létal jako by s ním létal roky … Zdeněk a Libor Zdražilovi honili Foxe, Swifta i Stingy jako splašení, věřím, že i oni byli rádi, že se nakonec na poslední chvíli nechali ukecat aby jeli …

Těžko se tolik zážitků popisuje, to je nutné zažít. Snad víc napoví fotky a videa z paluby mého Dinga a L-33 Solo Erika Herudka, natočená jsou mojí Full HD kamerkou GoPro HD.

Pokud byste někdo z vás chtěl na Donovaly ještě tento rok zajet, můžeme si udělat společně výlet, Donovaly jsme s přítelkyní vyhodnotili jako nejlepší modelářskou akci letošního roku a za to vděčíme Mirkovu pozvání. Míro DĚKUJEME, byla to BOMBA!

PS: V neděli jsme se zajeli ještě s Mírou Hlaváčkem, Erikem, Milanem Strnadelem a Lukášem Heisigem podívat na Vrátnou, i tady by se dalo létat, už jsme si vyhlédli svah přímo u lanovky na jižní vítr. Když letošní Donovaly zrekapituluji, 4 dny volna, 2 dny naprosto fantastického polétání na parádním svahu, kde mi Dingo od svého prvního záletového letu dělal jenom samou radost, po parádní výlet na Vrátnou … Odjíždět se nám, při vzpomínce na pondělní návrat do práce, rozhodně nechtělo …

Fotky ze soboty od Zdeňka a Libora Zdražilových

Fotky – Donovaly a Vrátná