Autor: Jirka Chvátal, 24 Leden 2010, 19:27

Easy Glider Electric – pohon, vybavení a stavba

Před měsícem mě kamarád Peťa Novotný požádal, zda bych mu postavil a zalétal Easy Glidera Electric od Multiplexu. Jde o elektrovětroň pro začátečníky z materiálu podobnému EPP, z Elaporu lisovaného do forem. Po vyjasnění požadavků na model a osazení jsem se pustil do práce. Od začátku jsem se snažil EG postavit co nejlehčí s využitím vybavení, které Peťa měl, protože jsem věděl, že rád létá v termice a chce přistávat na malé ploše či polní cestě. Po důkladné rozvaze jsem se proto pustil do práce.

Všechny díly perfektně sedí a lícují. Model jde v podstatě sesadit i bez lepidla a díly drží u sebe díky zámkům, které jsou vylisovány na jednotlivých dílech. Jde ještě o starší provedení ARF stavebnice určené pro stejnosměrné motory řady 480 s převodovkou na sedmičlánek Ni-Mh, jenže Peťa měl už koupenou střídavou oběžku Ray 2826/18 se setovým regulátorem Ray (Jeti) 18A a sklopnou vrtulí Graupner CAM 8×4″ a dvoučlánek LiPol Hyperion Litestorm 900mAh, proto jsem od začátku počítal s tím, že stavebnici budu muset dost upravit, aby bylo možné tyto komponenty využít a přitom model šlo ještě dovážit. U serv nebylo moc o čem přemýšlet, použil jsem doporučené Hitec HS-55 na křidélkách a směrovce, u výškovky jsem použil tuším servo GWS Naro Pro, které je větší než HS-55 na které je v trupu udělaný výřez a proto jsem trup v místě uložení serva musel upravit. Volba se ukázala jako správná, díky prohnutí bovdenu v zadní části trupu bovden klade větší nároky na sílu serva a poměrně slabé HS-55 se, přes veškerou snahu o hladký chod, ukázalo jako poměrně slabé.

Postupoval jsem v podstatě podle návodu s několika úpravami, ale vždy jsem všechno několikrát nasucho sestavil a prověřil, abych měl jistotu, že jakmile poloviny trupu k sobě slepím, bude vše na svém místě a model půjde dovážit bez dalšího dovažování a tím i zvýšení hmotnosti. Dobře jsem udělal, při prvním sestavení jsem umístil výbavu cca na své místo a zdálo se, že nebude problém, ale vrtalo mi hlavou, proč vlastně výrobce přikládá do stavebnice i skoro 30g těžkou ocelovou kuličku, která se měla zalepit do zadní části trupu pod směrovku. Pak jsem si uvědomil, že model dovažuji s původním sedmičlánkem Ni-Mh ze stavebnice a ne s o skoro polovinu méně vážícím dvoučlánkem Li-Pol.

Vše muselo jít znovu od sebe, znovu přemýšlet jak vše do daného prostoru dostat bez dovažování, vše muselo jít co nejvíce dopředu, motor, regulátor i akku. Se servy jsem hýbat nechtěl, byl na ně hotový výlisek v trupu i s kanály na vedení servokabelů k přijímači. Aby se tak mohlo stát, musel jsem vnitřek trupu poměrně hodně upravit, odřezat nálisky pro motor i převodovku a udělat v trupu co nejvíce místa. Odebral jsem i většinu materiálu z vnitřku kabiny. Z fotek je patrné kolik materiálu muselo jít pryč. Snažil jsem se ale trup pokud možno moc nezeslabit v místech, kde je pevnost potřeba.

Ještě před započetím stavby jsem zabrousil do kulata náběžné hrany jak obou polovin křídel, tak směrovky a výškovky. Hyzdily je otřepy na dělících rovinách a také jsem zabrousil do hladka na všech plochách směrovky, výškovky, krídel i trupu stopy po vyhazovačích z formy, vadily mi už z principu. Jestli budou mít vliv na klouzavost a letové výkony si tipovat netroufám, spíše ano, ale asi ne moc podstatný.

Když jsem si vše odladil nasucho, vlepil jsem do poloviny trupu bovden, ve kterém je vedena anténa od přijímače a po pokusném sestavení na sucho i oba bovdeny pro ovládání směrovky a výškovky, které zároveň tvoří výstuhu trupu, bez nich by hrozilo, že se trup při tvrdším přistání zlomí.

Serva jsem nechtěl do trupu lepit pro případ nutnosti výměny převodů nebo celého serva a udělal jsem z tenkého kuprexitu destičku o rozměru stávajícího lože a vyřezal do ní lupénkovou pilkou otvory na obě serva tak přesně jak to jen šlo. Nakonec v ní obě serva drží velmi pevně i bez šroubování, to je tam spíš jen pro jistotu a dobrý pocit.

Znovu jsem zkusil obě poloviny trupu složit, teď už s vlepenými lanovody, trubičkou na anténu a vloženou destičkou se servy. Kabely od serv pěkně seděly do připravených kanálů. Přijímač jsem se rozhodl, kvůli dobré přístupnosti i vyvážení, umístit hned za kabinu tak, aby na konektory bylo krásně vidět a byly dobře přístupné, opět odchylka od návodu. Ten říkal, že se přijímač má přilepit Velcro zipem na dno připravené schránky.

Vše sedělo perfektně. Nyní zbývalo vymyslet to nejpodstatnější – jak upravit trup a seříznout špičku tak, aby se motor do čumáku nejen vešel , ale aby bylo možné kabely od motoru k regulátoru uklidit bezpečně mimo rotující plášť motoru a přitom v trupu zústalo ještě dost materiálu na to, aby na něj bylo možné přilepit přepážku držící motor. Nakonec se mi to, byť s odřenýma ušima, podařilo. Špičku trupu jsem seřízl tak, aby vyosení motoru bylo přibližně -3 stupně dolů a 1-2 stupně doprava ve směru letu. Toto vyosení se mi u elektroletů cca tohoto rozměru již v minulosti osvědčilo. Ti, kdo si koupí již nové provedení Easy Glidera PRO, takové problémy řešit nemusí, trup je prodloužen a předělán tak, aby s instalací oběžky a Li-Pol článků problém nebyl.

Vyřízl jsem z cca 3mm tlustého sklolaminátu motorovou přepážku, která přesně kopíruje tvar přední části trupu, vypiloval do ní chladící otvory pro motor a vyvrtal díry pro upevnění motoru přes kříž pro přední montáž. Zadní montáž bohužel motor sice umožňuje, ale nedodává se k němu kříž se správnou roztečí otvorů.

Opět jsem, asi posté, poloviny trupu zkusmo sestavil a zkusil mezi ně vložit přepážku s namontovaným motorem na kříži tak, aby kabely k regulátoru směřovaly dolů. Musel jsem ještě víc odebrat materiál kolem motoru a kabelů. Nakonec vše pasovalo jak mělo. Sekundovým lepidlem jsem zalepil do jedné z polovin trupu desku i s přišroubovanými servy a rychlým přiložením druhé poloviny nasucho jsem si ověřil její správnou polohu.

Po zatvrdnutí přepážky jsem si naposledy zkusil nasucho sesadit polovinu trupu s motorovou přepážkou s namontovaným motorem a poté, kdy vše sedělo jsem ji ve 4 bodech přibodoval sekundovým lepidlem k trupu tak, aby, v případě že by neseděla, ji bylo možné ještě odříznout bez poškození trupu. Seděla správně, proto jsem ji zalepil po celém obvodu a po zatvrdnutí spoje ji ještě z vnitřní strany zalepil 15 minutovým epoxidem. Dával jsem si pozor, abych nezalepil matičky, které drží kříž na motorové přepážce. Po zatvrdnutí jsem spoj ještě jednou překontroloval a zlehka přebrousil místa, kde lepidlo mělo tendenci vytéct, vše ale díky několikerému odzkoušení nasucho sedělo perfektně. Do obou polovin trupu jsem po vyzkoušení nasucho vlepil oba zámky kabiny. Po odzkoušení vše sedělo, kabina se zavírá krásně lehce a otevřít se taky dá jak má.

Po zalepení motorové přepážky a desky se servy jsem si znovu zkusil trup sesadit nasucho a vše překontroloval. Po finálním slepení už se do něj není možné žádným způsobem dostat. Doladil jsem finální polohu konců bovdenů k servům vložením struny a doladěním středu serv a polohy páky a překontroloval jsem hladký chod bovdenů. Vzhledem k poměrně slabému BECu v regulátoru a osazení 4 servy jsem nechtěl zvýšeným odporem bovdenů zbytečně zvyšovat odběr serv z BECu. Přijímačové akku bohužel díky místu osadit nelze a i kdyby to šlo, v modelu této kategorie je to zbytečné a váha by šla o dost nahoru a tou jsem chtěl šetřit především.

Po odzkoušení chodu bovdenů jsem na výškovce, směrovce i křidélkách jsem odřezal a zabrousil pohyblivé plochy a přilepil dodávané panty a páky a opět zkusmo sesadil a zkontroloval souosost výškovky a směrovky s trupem. Vše sedělo jak mělo, proto jsem slepil obě poloviny trupu k sobě. Postupoval jsem po částech od kabiny směrem k ocasu, aby mi lepidlo nezatvrdlo dřív, než poloviny přilepím k sobě po celé délce. Neustále jsem kontroloval rovinu trupu, při špatném slepení by model zatáčel a bylo by let nutno korigovat směrovkou.

Po vytvrdnutí lepidla jsem znovu přiložil výškovku se směrovkou na trup a zkusil sesadit bovdeny s pákami a sladil nasucho výchylky tak, aby při servech v neutrálu byly směrovka i výškovka v nule a nebylo tak nutné dolaďovat středy na vysílači. Vše dopadlo dobře, proto jsem zalepil na hotovo nejdříve výškovku za neustálého kontrolování správného úhlu vůči trupu a po zatvrdnutí i směrovku. Opět jsem kontroloval její kolmost vůči výškovce. Po zatvrdnutí jsem na hotovo osadil bovdeny pro výškovku a směrovku a ověřil, že i po zalepení fungují správně, s co nejmenším odporem a hlavně absolutně bez vůlí.

Pokračoval jsem osazením serv do obou polovin křídla, kablík od serva jsem prodloužil prodlužkou. Spoj jsem pojistil omotáním lepící páskou proti rozpojení. Před osazením jsem serva odzkoušel na servotesteru. Jedno ze serv mělo vadnou převodovku a přeskakovalo. Vyřadil jsem jej a osadil druhé, to už bylo v pořádku. V křídle jsem páječkou vypálil malý kanálek pro kablík od serva a pro schování konektoru prodlužky. Naposledy jsem otestoval funkčnost serva po prodloužení kablíku, vše fungovalo jak mělo. Poté jsem nasucho zkusíl, zda krytka z Elaporu doléhá ke křídlu a zda se po dotlačení ke křídlu do pouzdra vejde bez problémů spojovací uhlíková trubka křídla. Vše sedělo, proto jsem ji zalepil. Totéž jsem provedl analogicky u druhého křídla.

Následovalo první složení modelu, nooooo – je to krasavec :) Osadil jsem kužel Pelikán s listy 8×4, které jsou pro tento setový pohon s dvoučlánkem doporučeny a nalepením Velco pásek upevnil na svoje místo jak regulátor, tak dvoučlánek Li-Pol. Sestavil jsem Easy Glidera a zkusil jej vyvážit. Kupodivu i po úpravách bylo vše jak mělo být. Těžiště sedělo podle návodu.

Připojil jsem k nabíječi Peťův dvoučlánek, abych jej nabil s tím, že si mezitím polepím model přiloženými nálepkami. Bohužel jsem zjistil, že asi delším ležením bez používání dvoučlánek totálně změkl a byl vhodný tak akorát na vyhození, přitom byl jen asi 3/4 starý a stál tehdy asi 900 Kč! No jo, Li-Polky – spotřebák na jeden rok. Začal jsem tedy řešil, zda koupit nový dvoučlánek, nebo osadit raději rovnou tříčlánek. Volba padla na novou řadu Li-Pol Hyperion G3, které se chlubí až 4-násobnou životností oproti staším generacím Li-Pol a nabíjením až 5C, konkrétně na 3článek 1100 mAh 25C. Toto nové akku je ale o skoro 30g těžší než původní dvoučlánek, což by samo o sobě nevadilo, ale rozhodilo mi to už doladěné těžiště. Musel jsem proto zasáhnout do osazení a akku dát z původního umístění pryč a přesunout jej z boku kabiny na přední polovinu desky serv, kde přesně sedí a těžiště je tam kde má být. Pohon v tomto uspořádání a použitými listy pro dvoučlánek dosahuje výkonu téměř 140W. Navíc se mi podařilo důsledným odlehčením a vhodným rozložením výbavy ušetřit více než 110g, což je u takového modelu hodně! Standardně Easy Glider váží přes 880g a i tak je to na svoje rozpětí a plochu lehouš! Věřím, že s plošným zatížením kolem 20g/dm to bude to pravé do termiky a létání si kolem nosu!

Následné přezkoušení a doladěný výchylek je již standardní modelářská latina. Mnou použité výchylky byly kolem +- 20 stupňů u směrovky, kolem +20 a -15 u výškovky a kolem +20 -10 u křidélek. Na Peťově vysílači Graupner MC-24 jsem mu nastavil 3 letové režimy. Start s prozatimně nastaveným mixem motoru do směrovky a výškovky, pokud by byl potřeba, je za letu možné doladit jen dosazením hodnot podle potřeby, dále kluz a nakonec přistání s vyklápením křidélem nahoru až na 15 stupňů s mixem potlačení výškovky, hodnoty mixu jsem nastavil podle citu s tím, že je při zaklouzání a záletu doladím. Tím je stavba Easy Glidera za mnou a Peťa se může začít těšit na zálet … :-)