Autor: Jirka Chvátal, 15 Květen 2016, 22:44

Mirek Buryan staví maketu větroně Zlín X – 3. díl

Kamarád Mirek Buryan staví krásnou maketu Zlín X v měřítku 1:3 o rozpětí 5m a podělil se se mnou o popis ze stavby a hromadu krásných fotek … Pokračujeme dalším dílem …

Výškovka a směrovka
Výškovka má 9% souměrný profil a je ze dvou polovin, nasunutých na uhlíkovou tyč. ø 10mm a potažena Solartexem. Kormidlo výškovky je zavěšeno v ose profilu, každá půlka na třech pantech. V každé polovině výškovky je schované ploché servo. Je to trochu „nehistorické“ řešení ale funkční a bezpečné.

Směrovka je poněkud mohutných rozměrů vynucených relativně krátkým trupem. Má menší pevnou část, která je součástí trupu a je potažena jako celý trup balsou 2mm a velkou pohyblivou část s rohovým vyvážením, potaženou Solartexem. Směrovka je naháněna šestikilovým servem v trupu pod „pilotem“ pomocí ocelových drátů vedených v plastových bowdenech.

Kabina
Kabina má zajímaý tvar. Vychází ze změny průřezu trupu v tomto místě. Konstruktér J. Lonek vyšel vstříc požadavku na jednoduchost výroby tak aby nebylo nutno kabinu lisovat. Je navržena tak aby se dala „zasklít“ několika celonovými archy, ohnutými vždy v jedné rovině. Skládá se celkem ze čtyř přířezů. Na modelu jsem postupoval podobně: Jednotlivé díly průhledné fólie jsem vystřihnul podle předem nakreslených šablon a nalepil postupně na dřevěnou kostru kabiny lepidlem Purocel. Překrytí spojů je ze sklolaminátových pásků nastříkaných a patinovaných do odstínu hliníku. Kabina drží na trupu pomocí čtyř magnetek ø5×0,8.

Povrchová úprava
Z několika málo černobílých fotografií, které jsou k dispozici není zřejmá barva větroně. Musela být nějaká tmavá, když bylo nutno startovní číslo a název namalovat, kvůli lepší viditelnosti, bílou barvou. Vylučovací metodou a taky vzhledem k barevné škále letadel Zlín XII stejného konstruktéra, jsem usoudil, že větroň byl pravděpodobně ve tmavší červené barvě.

Křídla jsou celá, i přes náběžku, potažená červeným Solartexem. Kostra křídla byla ještě před potažením patinována světle hnědou akrylovou barvou, aby původně světlá balsa konstrukce neprosvítala skrz Solartex. Po potažení jsem náběžnou část, páskování žeber a další hrany obrousil na sucho čtyřstovkou. Na radu olomouckých modelářů jsem celý potažený povrch křídla natřel štětcem lesklým akrylátovým bezbarvým lakem Sportakryl. Po zaschnutí jsem ty samé plochy přebrousil znovu. Solartex ztratil umělohmotný vzhled a získal větší věrohodnost plátěného potahu.

Na trupu jsou tmelem naznačeny spoje jednotlivých plátovaných ploch. Celý trup jsem natřel dvousložkovým plničem a vybrousil. Následovalo fládrování jednotlivých dílů světle hnědou akrylovou barvou, znázorňující léta dřeva a nástřik červenou barvou ve spreji. Bílé nápisy jsou malovány štětcem do šablon vyřezaných na plotru. Mezi trupem a křídlem u skutečného větroně byla montážní mezera zakrytá hliníkovým pásem. Tento jsem vyrobil laminováním na separovaném kořeni křídla z několika vrstev sk. tkaniny na sílu cca 0,6mm. Pás je po vytmelení nastříkaný a patinovaný do odstínu hliníku. Je pevně přilepený na křídle s přesahem 4mm a po nasunutí křídla na trup tak kryje mezeru.

Přistávací zařízení tvoří buková lyžina na černé mechové gumě. Vzadu je napevno přichycena k dřevěnému výstupku trupu a vpředu je volně zasunuta do plechového pouzdra.

Bude pokračovat v dalším díle …

Mirek Buryan