Autor: Jirka Chvátal, 7 Září 2009, 20:36

Polétání na slavkovské loučce

Včera mě opět pohled z okna na oblohu pokrytou kumuly nakopnul k tomu, abych sbalil Lady a přítelkyni, a vyrazil na svah. Tentokrát, i když jsem nebyl úplně přesvědčený, že bude dostatečně nosit, jsme vyrazili na slavkovskou louku. Foukal severozápad kolem 5 až 6 metrů. Pod svahem jsme zahlédli auto Jardy Zicháčka. Celou cestu ke svahu jsem vyhlížel jeho deltu, marně. Nakonec jsme na něho narazili až na startovačce, seděl tam a čekal na vítr.

Na jeho deltu byl vítr kolem 4-5m, s nárazy kolem 6m bohužel už slabý. Předtím, než jsme dorazili prý 20 minut poletoval v pohodě, ale pak vítr zeslábl. V tu chvíli jsme dorazili my. Než jsem Lady složil, zkusil ještě pár pokusů, ale neúspěšně, nedokázal se udržet a přeletět stromy.

Chvílemi vítr zesiloval docela pěkně, a tak to Jarda vždycky ještě zkusil, ale po pár desítkách vteřin přistál. Nebyl jsem si jistý, jestli tam mám Lady hodit, přeci jenom jsem o ni nechtěl přijít. Nakonec jsem se rozhodl jí věřit a mrskl ji tam, Peťka ten okamžik pěkně zachytila na fotce. V tu samou chvíli vylétli z nedalekého lesa rorýsi a začali hoblovat hranu svahu, v tu chvíli jsem tušil, že je vyhráno.

Skutečně se mi podařilo téměř hned chytit bublinu kousek od místa, kde se snažili Rorýsi, a začal šplhat nahoru. Jakmile jsem měl odhadem 100 metrů nad svahem, přepnul jsem na rychlost a vydal jsem se prozkoumat okolí. Vytipoval jsem si místa, kde svah nosí a začal lovit bubliny, které vítr hnal z předpolí přímo nad svah. Nebyl problém se udržet, Lady chvílemi v termice úplně skákala nahoru a nebylo potřeba ani přepínat na termiku.

Vždycky, když jsem měl zbytečně velkou výšku, udělal jsem si pár výkrutů, sem tam přemet, rychlý průlet nad svahem a jiné skopičinky. Vítr v tu chvíli zesílil, tak jsem s lady sednul a řekl jardovi, ať si taky polétá. Zkusil ještě naposledy deltu hodit, ale bohužel, opět se neudržel a sednul pod svahem kousek od stromů.

Hodinka v termice uběhla lusknutím prstu. Jarda složil deltu, já Lady a všichni tři jsme se vydali po svahu dolů k zaparkovaným autům. Škoda, že vítr ještě trošku nezesílil, Jardovi stačilo, aby přeskočil hradbu stromů a vydal se kousek nad louku za stromy, která pěkně nosila. Bylo to hop nebo trop. Mohl to risknout a asi by se chytil, ale taky možná ne a o deltu by přišel. Asi se rozhodl dobře. Léto ještě nekončí. Příště, třeba zase nad Slavkovem, krásně jsme si polétali.

Jarda měl sebou ještě i motoráka, šel s ním ještě polétat na plochu pod Chlumem. Chvíli jsme se tam zdrželi, prohodili pár slov s kluky, kteří přijeli od Přerova. Překvapili mě tím, že mě poznali, znali tento web a chodí sem kvůli informacím o svazích, které postupně objíždí. Domluvili jsme se, že se někdy domluvíme a na některém ze svahů se sejdeme. Těším se!