Autor: Jirka Chvátal, 23 Září 2012, 21:55

Soutěž v termickém létání – 9/2012 – Hohhenegger – fotky a výsledky

Letecko – modelářský klub Meteor Havířov byl ve dnech 22. a 23.září letošního roku pořadatelem setkání a soutěže RC maket a polomaket termických větroňů. Tedy těch větroňů, které stejně jako jejich vzory vzlétají aerovlekem. Je to krásná podívaná zejména tehdy, když se Vám sejdou přihlášky od 17 soutěžících (z toho jen pěti českých) a přijedou i 3 piloti vlečných modelů, 2 z Česka a jeden z Polska. Pokud ještě trošku přeje počasí, pak nic nebrání tomu, aby všichni soutěžící odlétali obě hodnocené discipliny a to průlety na vytýčené bázi a termický let.

Sobotní ráno začínalo na našem letišti soutěž začala, byť později než jsme předpokládali. Na vině byl jak ranní osvěžující deštík, tak zejména skutečnost, že se soutěžící sjížděli z větších vzdáleností – kupříkladu až z Ústí nad Orlicí. Nejblíže to mělo 12 modelářů z Polska, ti v Karviné přejedou státní hranici a na letiště už to mají jen 9 kilometrů.

Takže se pustíme do sestavení modelů, při briefingu řešíme jazykovou bariéru, při které se ukazuje, že Poláci z blízkého okolí našich hranic rozumí češtině dobře díky tomu, že sledují naše televizní vysílání. Pak už jen udělat společné foto a rozjíždí se první kolo a první soutěžní úloha, létání průletů na bázi. Ta bývá dlouhá 200m, my jsme ji zkrátili po dohodě na délku našeho letiště – 150 metrů.

Pilot vlečné (tuto úlohu plnily 3 modely a to Piper Pawnee Krzysztofa Kiliana z Air tow team Poland na motor MVVS 116, Katana T-30 na motor ZDZ 160 Jirky Chvátala z LMK Čmelák Holešov a Miss Morava na motor ZDZ 80 Jana Vališe z LMK Hranice) s nastartovaným motorem napne vlečné lano a dohodne s pilotem větroně průběh aerovleku, vzhledem k povětrnostním podmínkám a modelům ve vzduchu. Vlečné lano (obr.3), což je pevná šňůra o průměru 2-4 mm a délce cca 30 metrů, bez jakéhokoliv pružného členu, ukončená karabinou, na kterou se prostřednictvím elektrikářské zkracovací pásky či silonu, podle konstrukce vlečného háčku, zapojí vlečený větroň. Pásky byly k dispozici pilotům na místě startu z krabičky.

Při startu stojí oba piloti vedle sebe, je nezbytné aby se v průběhu aerovleku slyšeli a domlouvali. Pilot vlečné hlásí dopředu pilotovi větroně smysl letěné zatáčky a domlouvají se na směru a rychlosti aerovleku. Takto vyletí skupina do výšky 300 metrů, kterou telemetrický systém ve vlečné ohlásí pípáním na vysílači vlekaře, pilot vlečné srovná let do horizontu a vyzve pilota větroně k vypnutí se z vlečné šňůry. Větroň po vypnutí zamíří k prvnímu bázi a po jejím prolétnutí spěchá ke druhé bázi, kde se na pokyn mávače otáčí zpět k první bázi a tak dále. Pilot vlečné mezitím spěchá na zem a připravuje model k dalšímu vlekání.

Úlohou pilota větroně je v první úloze nalétat co největší počet průletů mezi 2 bázemi a v časovém limitu 5 minut od prvního prolétnutí báze přistát na vymezené ploše letiště. Za realistické přistání obdrží pilot 100 bodů, za velké odskočení či nerealistický postup přistání obdrží už jen polovinu a pokud přistane mimo plochu letiště, je přistání hodnoceno 0 body.

Druhou létanou disciplínou je termický let. Ten má v ideálním případě trvat 10 minut od okamžiku vypnutí ve výšce 300 metrů do přistání. Vteřiny, které pilot nedolétá nebo přelétá nad nebo pod 10 minut se od maxima letového času odečítají. I tady se ukazuje, jak je pilot toho kterého větroně se svým modelem sžitý a jak jej umí ovládat. Není jednoduché nalétat ze 300m výšky 10 minut a ještě přesně v 10 minutě přistát.

Zda mít pro soutěžení postavený model některé ze současných větroňářských „orchidejí“ (obr.9) nebo naopak historika je odvislé od toho, které období letectví pilota zaujalo a jaké modely se mu líbí. Ukazuje se, že je to skoro jedno, rozhodující je tady spíše vylétanost a dovednost pilota a to jak je se svým modelem sžitý a jak jej dovede ovládat v různém počasí, jak v silnějším větru, tak v termickém počasí.

Rozhodující pro krásný zážitek z létání je však mít model, který odpovídá našim představám (obr.11), ze kterého máme radost a který je našim společníkem při tak nádherných příležitostech, jakými bezesporu takováto setkání modelářů jsou. Shodli jsme se, že taková soutěž, kde si může zaletět kdokoli s jakoukoli polomaketou nebo maketou větroně bez omezení tady chyběla a že se těšíme na soutěže v příštím roce.

Autorem textu je modelářský klub Meteor Havířov

Fotky od Krysztofa Kiljana
Autor fotogalerie Kiwira – jeho web