Autor: Jirka Chvátal, 24 Květen 2009, 19:20

F3B Lady a Ocelot-E na svahu Hučnice

V sobotu dopoledne jsem se vykutálel z postele a s potěšením sledoval počasí, nádherně vymeteno, kumulky se kumulily a vítr sílil. A co víc, foukal čistý SZ, takže přímo na svah Hučnice! Naházel jsem do auta svoji novou krásku F3B Lady a už osvědčenou elektru Ocelot-E a upaloval směr svah Hučnice.

Už z dálky z auta byli vidět dravci korzující přímo nad hranou svahu bez jediného mávnutí křídly … Vybalil jsem Lady, za hranou svahu, schován za šípkovým keřem, ji v alespoň provizorním závětří složil a ve stále sílícím větru přemýšlel jak ji hodit, protože mi s ní vítr notně lomcoval v rukou.

Nakonec jsem Lady chytil rukou za náběžku, druhou rukou pod křídlem a s trochou strachu ji silou vrhl nad hranu svahu. V tu chvíli mi ji vítr vytrhl z ruky a vychýlil ji doprava. Naštěstí jsem stačil rychle přehmátnout na vysílač. Pak už bylo vše v pořádku, uff.

Začal jsem brousit jednu zatáčku za druhou, přímo nad hranou svahu a přitom si neustále jednou rukou přidržoval čepici na hlavě, protože mi ji neustále vítr strhával z hlavy a pod brýlemi mi oči slzely od větru. Chtělo by to lyžařské brýle! Vešly by mi pod ně ale brýle? Asi ne :(

Téměř po hodině létání, kdy jsem dál od svahu v termice vystoupal až k 350 metrům výšky, jsem musel přistát, vysílač už se hlasitě hlásil o svoji dávku energie. Po téměř měsíci od nabíjení už si ji jistě zaslouží. Proto jsem bez problému přistál a pospíchal domů připojit Lady i vysílač na nabíječ.

Mezitím jsem se stavil ve Zlíně u kamaráda Ríši Kalvody pro dřevěné kostky pro dovážení Lady, Ríšo díky! Po návratu domů jsem zavolal Jardovi Radovi a pár dalším klubákům, jestli by nešli létat na Hučnici, protože vítr mezitím ještě zesílil a foukal už 7 a v nárazech až 10m/s a přesně na svah.

Z klubáků nakonec se mnou jel jenom Jarda a vzal sebou svého švagra se synem -vzal sebou elektro Foxe. I tentokrát jsem složil Lady, teď už plně naloženou, těžší o téměř 1.3kg mosazných kostek, a užíval si sílícího větru. Naložená Lady má mnohem více energie a lépe proniká proti větru, tak to má na svahu být, pořádný hukot :)

Bohužel jsem se asi po čtvrt hodině létání nechal strhnout a zafouknout za hranu svahu, nechtěl jsem riskovat a nasadil na přistání. Podcenil jsem energii plně naložené Lady, která po dosednutí ještě dál klouzala po trávě a narazila snad do jediného stromu v okolí, který tu byl. Odnesla to proražená náběžná hrana středu křídla, jinak se nic nestalo. I tak to ale z dálky vypadalo, že o nic nešlo, ozvalo se jen slabé ťuknutí. Pohled na díru v křídle ale dal za pravdu zákonům fyziky.

Notně rozmrzelý jsem si spravil náladu Ocelotem, pár rychlých průletů nad svahem, pár kolmých klesání z výšky několika set metrů nad svah a opětovné stoupání s výkruty pro vytracení rychlosti, pak pár pomalých průletů na klapkách pár metrů kolem sebe nad hranu svahu a člunkování proti větru s přibržděným Ocelotem na vytažených brzdách a přistání, tedy spíše sklesání Honzovi přímo do ruky :)

Následoval zálet Honzova Foxe s namontovaným Duplexem. Honzovy první lety nad svahem dopadly dobře a na několikátý pokus bezpečně přistál pod svahem.

Nyní už mám střed Lady opravený, zbývá jej zatmelit, přebrousit, stříknout na bílo a vyleštit a může se zase létat. Létání s Lady je úplně jiné než s Ocelotem a přece tak stejné … Lady je stejně hodná jako Ocelot, jen je 2x tak velká, proti větru krásně proniká a nádherně krouží v termice i sviští na svahu a hlavně se dá krásně naložit. Tyto 2 modely jsou zatím to nejlepší co jsem na kniplech měl a létání s nimi je opravdový balzám na duši.

Za fotky Lady děkuju Jardovi Radovi! Jardo, příště zas a tentokrát už s vlastním modelem :)